Představujeme naše trenéry. Jedním z trenérů staršího dorostu je Aleš Procházka

Dalším trenérem, se kterým vám přinášíme rozhovor je Aleš Procházka. Ten tvoří trenérské duo s Honzou Vondráčkem u staršího dorostu.

Hrál jsi před svou trenérskou kariérou aktivně fotbal? Jak si se k němu dostal a popiš nám svou kariéru? Celé dětství, až do dorostu jsem se věnoval házené a prošel jsem mládežnickými kategoriemi HK Lovosice. Poté jsem se dostal do širší reprezentační nominace v kategorii U17. Bohužel jsem se musel, jako kmenový hráč Chemičky vrátit mezi dospělé do Ústí a přechod jsem ideálně nezvládl. Spoluhráč z házené mě potom oslovil, abych si šel jen tak ze srandy zahrát okresní přebor za FK Malečov. Já dal tehdy Modlanům "B" pět gólů za druhý poločas do kterého jsem vystřídal a vyhrálo se 5:1. Do dneška na to vzpomínám =D. No a začala mi fotbalová kariéra. Asi za měsíc na to jsme hráli přátelák s TJ Střekov a projevil o mě zájem, následoval přestup. Za Střekov jsem odehrál asi tři zápasy v krajském přeboru a musel jsem na vojnu do AFK Źatec, který hrál stejnou soutěž. Tam jsem byl spoluhráčem například Benáta, Džubana, Suchana. Po návratu z vojny jsem už nedokázal bohužel spojit rodinu, práci a fotbal na vyšší úrovni.

Co vedlo k tomu, že jsi začal s trénováním? K trénování jsem se dostal víceméně náhodou. Jelikož můj syn Aleš začal hrát fotbal celkem pozdě, stačil se dostat do Army Ústí. Ale bohužel asi půl roku na to redukovali na Armě ročník, tak byla vize, že FK Neštěmice bude s Armou spolupracovat, co se mládeže týče. Takže asi celkem šest kluků z Army bylo osloveno, aby doplnili ročník v Neštěmicích včetně mého syna. Následně mě oslovil předseda FK Neštěmice Rudolf Klaser, jako fotbalového rodiče.

Jak dlouho už vlastně trénuješ, jakými trenérskými štacemi si prošel? Trénování mě začalo hodně bavit, ikdyž začátky byly hodně krušné. V Neštěmicích byl totiž ročník 03 a 04 v troskách. Po mém předchůdci v kategorii mladších žáků tu zůstalo pouhých pět kluků! Naštěstí už během první sezóny začali přicházet další a daší kluci z různých koutů Ústí a chtěli hrát za Neštěmice. Na další sezónu už bylo v týmu 25 kluků. Začala mezi klukama konkurence a tím i progres výkonnosti. Jsem ale hrozně rád, že se nám povedlo tento ročník v klubu oživit a tím chci i poděkovat paní Králové (vedoucí a také rodič), která je vlastně součástí mé trenérské kariéry, která už čítá patý rok. S tímto ročníkem jsme si prošli od mladších žáků, přes mladší dorost až k současnému staršímu dorostu.

Jaké družstvo vedeš v našem klubu? Popiš nám svůj tým? V současné době vedeme s mým trenérským kolegou Janem Vondráčkem kategorii U19. Nejvíc mě mrzí, že v této sezóně jsme s tímto týmem měli velké ambice a cíle. Byli jsme odhodláni něco dokázat a začátek sezóny tomu nasvědčoval. V tom nejlepším možném, nás Covid odřízl! Pro mnoho kluků to má opravdu nedozírné následky. Byli odhodlaní, nabuzení a vedeni k tomu, že chtěli něco dokázat. Celé fotbalové mládí byli konfrontováni se staršími tými a teď mohli všem ukázat, jak na tom opravdu fotbalově jsou proti stejně starým klukům. Náš tým není založen na individualitách, ale na práci celého týmu. To znamená, že kluci jsou nastaveni na houževnatost, souhru, bojovnost a kombinaci. Nejvíc máme ale problém v produktivitě zakončení. Víc než chladnou hlavou řeší fotbal emocemi. Věřím, že dostaneme šanci ve fotbale ještě společně něco dokázat.

Je nějaký hráč, kterého si trénoval, který se dostal do vrcholového fotbalu? Pro nás trenéry této kategorie je úspěch, když náš hráč doplní a je platný pro A, nebo B-tým mužů.

Jsi s hráči během nouzového stavu v kontaktu, když nejsou tréninky? Jak vůbec prožíváš fotbal v době koronaviru? Během nouzového stavu jsme v kontaktu přes skupinu. Kluci mají dané instrukce k tréninkovému plánu. Nicméně je plán, ale jak ho kdo dodržuje už necháváme na nich. Jsou prakticky dospělí a sami musí chtít a vědět, co mají pro sebe dělat. Samozřejmně je to těžká doba a doufám, že co nejdřív skončí. Kluci mi obrovsky chybí. Jak jsem již zmínil, tato epidemie nás zasáhla v nejméně vhodnou dobu. I z hlediska fotbalové budoucnosti, protože přesně u těchto ročníků se teď láme chleba v tom, jak s fotbalem dál. Přechod do dospělích taky není jednoduchý a ještě v souvislosti s epidemii. Mám v tomto směru o kluky strach. Chci, aby fotbal a sport jako takový, byl součástí jejich životů,co nejdéle.

Jakou kategorii by si nejraději trénoval, jaké máš plány do příštích sezon? Kromě U19 v Neštěmicích trénuji ještě dospělé v Malečově. Ale plány v oblasti trénování žádné nemám.